Z odkazu časů, v nichž kříže smiřovaly

Na Kříž u potoka  Martina Františáka podle románu Karoliny Světlé z její tzv. ještědské série v dramatizaci Lenky Lagronové měli by se povinně, a za trest pěšky do Slováckého divadla v Uherském Hradišti podívat všichni, kdo se u Vltavy už zase pošklebují, že jakýsi venkovan je do Stolice přichází učit dělat umění.

Františák totiž nastoupí jako umělecký šéf po Dodo Gombárovi ve Švandově divadle. Už Gombár to neměl lehké, protože dosud žijí pamětnice Labyrintu Křížovy a Fréharovy éry, po níž už žádná kvalita scény na levém břehu Vltavy není. Zrovna se Prahou šíří, jak mizernou inscenací je nejnovější Františákův znamenitý opus ­ Schillerovy Úklady a láska. Právě v místě jeho příštího působiště, ve Švanďáku.

Mýty a realita

Proto by měli zlenivělou recenzentskou obec, kdo z Prahy či Brna umí vytáhnout paty, jistě se neurazí, pružným prutem hnát do královského města až kdesi u řeky Moravy. Snad se Kříž u potoka objeví aspoň na festivalech v Plzni nebo v Hradci.

Stejně je zajímavé, jak některá témata národního obrození, stvořená ve znamení zrodu, získávají aktuálnost právě dnes, kdy se mnohá příkoří, falše a zrady opakují. Namátkou Pitínského Kalibův zločin v Hradišti, a Rychlíkův v Pardubicích, nebo Gombárův Crash u potoka ve Švandově divadle, a nyní Franišákův Kříž v Hradišti.

Úžasnou, místy až přízračnou atmosférou je obdařen příběh dávného prokletí mlynářského rodu Potockých, vysloveného Józou (Drahomíra Hofmanová), ženou mezi dvěma muži, Mikešem (Jiří Hejcman) a Franíkem (David Vaculík).

Kletbu rozhodne se vykoupit Eva (Klára Vojtková), dívka a žena převyšující okolí dobově nevídanou a nevítanou sečtělostí; opovrhovaná, zrazovaná a zatracovaná vlastním mužem Štěpánem (Zdeněk Trčálek) a nenáviděná, a pak milovaná jeho mlčenlivým bratrem Ambrožem (Tomáš Šulaj). Mesiáš má u Světlé ženskou tvář.

Ve Františákově pojetí je Kříž u potoka divadelní událostí umocněnou scénograficky, a také zcela nefolklórní kostýmovou fantazií Evou Jiřikovskou, a nenápadnou hudební inspirací Nikose Engonidise. Mýtičnost dějů ústí až do realistického příběhu dotýkajícího se správy vesnice v Rakousku před vyrovnáním s Maďary, a sobecké povahy Čechů již v čase generace májovců (Neruda, Hálek..., a také Světlá).

Zase jen chvála

Od časů Ivy Šulajové ctí Slovácké divadlo příkladně obsáhlé a inscenační záměr osvětlující texty v programech. Na její pečlivou práci navazuje chválabohu i další dramaturgyně Markéta Špetíková nabízející klíč k pochopení Františákova artefaktu.

Psát recenzi je skoro zbytečné, zbývá vlastně jen stvrdit, že Kříž u potoka je prací promyšlenou a výjimečnou; s výkonem Vojtkové na ocenění, ostatních jmenovaných plus Ireny Vackové jako rozdávačné Mařičky, Josefa Králíka coby Družby, Moniky Horké, Barbory Nesvadbové a Martina Hudce v rolích chasy aspoň k chvále.

Jiří P. Kříž

Slovácké divadlo Uherské Hradiště ­ Karolina Světlá: Kříž u potoka. Dramatizace Lenka Lagronová, úprava Martin Františák, Markéta Špetíková. Režie Martin Františák, dramaturgie Markéta Špetíková, výprava Eva Jiřikovská, hudba Nikos Engonidis, pohybová spolupráce Pavol Seriš. Premiéra 24. března, psáno z reprízy 31. května 2018.

Hodnocení 95%

 

03.06.2020 středa 19:00 (Slovácké divadlo)

30.06.2020 úterý 20:30 (AMFIK BUKOVINA)

01.07.2020 středa 20:30 (AMFIK BUKOVINA)